Albínin komix, aneb: jak to vidí Albína 2

Z hub se domů Alba vrací,

unavená v noci spinká.

Ráno ale děsně zvrací

z prašivek, jó z těch se blinká...

a ještě jedna houbařská...

Naostřit nožík, přichystat tašku,

natáhnout budík a:“ Vstávat, Vašku!“

Na houby ráno, když den se budí,

po louce, travou, co do kolen studí…

Bedla tam v úvozu na mě už čeká,

je jako deštník, až houbař se leká.

Jsem tu jen s košem, kdo předem to tuší,

že na houby měl jít dnes klidně i s nůší?