Albína napravuje historické omyly a bludy

Mé snahy a pokusy o pochopení Albíniny duše a její analýza je sisyfovská práce, ale stejně mi to za to stojí. Protože Albína je pro mě osobně dobrý způsob, jak při studiu jejího fenoménu si utřídit myšlenky v hlavě a hlavně si uvědomit, co mám ráda.

Obecně řečeno, v něčem se s Albínou ztotožňuji a ve snaze ji pochopit si vlastně oblíkám (alespoň v duchu) její sešmajdané škrpály, ošoupané brýle a obnošené sukně s miliardou spodniček. Přiznám se, že je to pro mě taková milá, ale nevyzpytatelná kámoška.

Když například stojím před nějakým zapeklitým problémem, říkám si: co by na to Albína? No, je fakt, že výčet sprostých slov, která ona užívala zde vypisovat nechci. Ale je pravda, že když někoho poslala „tam, kde záda ztrácejí slušné označení“, udělala to takovým způsobem, že se na ten výlet dotyčný skoro i těšil. 

Rozsah jejích dovedností a kvalit je nevyčíslitelný. Ale stojí mi to za tu práci a prostě to zkusím. Je to výzva.

Rozhodla jsem se, že jejlépe bude Albíniny aktivity srovnat podle témat jejího působení. Takže dnes se spolu s ní vrhneme na obor historie. Albína stále říkala historii hysterie, ale myslím, že věděla, o co kráčí a že to byla její snaha o vyjádření svého postoje k danému oboru.

Dějiny by Albína byla schopná celé překopat. Ono je totiž do očí bijící, že ne vše, co nám písmáci předkládají, je pravda. Albína by určitě upravila již některé pro nás podstatné detaily. Její oblíbené rčení bylo:“Navrch hůj a vespod fuj!“ A to prej je možno cítit na každém kroku našimi dějinami. Tedy to fuj. Takže vám tu s důvěrou s Albou předkládáme pár obrázků, kde je jasné, že věci se podle Albíny děly kapku jináč. Že nám je upravovali, fakta (a to ta podstatná) úmyslně zamlčovali a zkreslovali. A to je nutno dát široké veřejnosti v povědomost.

Přece ze sebe nenecháme dělat blby, není liž pravda?

Zde doklad, že tvrzení o původu maleb v jeskyni Altamira je pomýlený a zcestný, Z dob, kdy měla Albína ještě cestovní pas (než jí byl z moci ouření zabaven) a mohla putovat je i tato momentka, zachycující Albínu, když tábořila v této lokalitě a protože měla ráda kolem sebe pěkné věci, chtěla si tu "vošklivou  a neútulnou" jeskyň prostě zkrášlit...Co k tomu dodat?

 Při narození Ježíše Krista byl prý děsnej zmatek. Dítě řvalo, pochodovalo tam kvanta cizích lidí a dělali tam neskutečnej vyrvál. Albína se musela setsakra snažit, aby do toho vnesla trochu té slavnostní nálady a ty tři dědky držela z dosahu nemluvněte, aby od nich ještě něco v šestinedělí nechytlo.

 Co se naší, české kotliny tejče, tak prej pan Praotec Čech nebyl žádnej echtovní tůrista. No prej to byl docela línej chlap. Albína mu navrhovala, aby popolezl ještě kousek, že budeme mít móře. Ale on ne. Fláknul s batohama u Mělníka a výsledek známe....

Co byli Přemyslovci zač, lze jen domýšlet. Když se to tak vezme kolem a kolem, Albína tvrdila, že ochmelkové a flákači. 

Převýchovu Kazi, Tety a Libuše si Albína vzala na starost sama. Prej to byla dost rozcapená děcka...

 Kdyby nechala pana Dalimila, aby do své kroniky napsal všechno, co považoval za důležité, bylo by to moc zajímavé počtení. Vzhledem k okruhu, na který se ale podle Albíny zaměřoval (zajímaly jej převážně drby) by to ale byla spíš Černá kronika....

Albína milovala starověké Řecko a tak tam pár chvil pobyla. Je fakt, že si pletla Archiméda a Pythágora, ale co prej si pamatovala, byli to oba sklerotičtí dědci a občas se podívali na dno amfóry tak mocně, že si pak druhej den nepamatovali, co kdo z nich vynalezl. Dokonce prej ten Archimédes nutil Albínu se koupat!!! v nějakym dřezu. No a prej to muselo bejt vrchovatě plný vody. No a kdo myslíte, že to pak musel vytírat?!

Abychom to vzaly pěkně popořádku, tak on se Mistr Jan Hus moc rád účastnil společenského života a svým učedníkům dopřával sem tam nějaké povyraženíčko. Že se mu u toho chovali, jak utržení ze řetězu a nepošlo z toho mnohdy nic dobrého, to je také každému jasné...

Prej jak nastalo to pozdvižení, když pan Hus lehl popelem, bylo to s baratrem Žižkou k nevydržení. Ten člověk byl pořád na nějaké akci a prej se vracel vždy mocně upraven. A jak se těma álejema potácel, a máchal tím svým palcátem, prej si vypíchl oko. A kdyby jedno...