Albína protifašistickou bojovnicí

    Za druhé světové války, kdy chodily po vsích nehlášené potravinové kontroly, to jednou padlo i na náš statek. Nevypadalo to tenkrát dobře, protože jak už to tak chodilo, měli i na statku dobře ulitou odstředivku na máslo a za to hrozily vysoké peněžní pokuty, kriminál a v době stanného práva i trest smrti.

    Jak říkám, kontrola dorazila a začala důkladně prohledávat statek. Všude byl cítit strach a četníci si nebrali servítky. Vlezli úplně všude, koukali i do zastlaných postelí. Když se vydali do kuchyně, dědečkovi s babičkou na zádech vyrazil studený pot. Tam kontroloři začali rejdit, dokonce zvedali pokličky  u větších hrnců a koukali do komína a do štoudve na zelí. Vše probíhalo systematicky, až hrůzně v klidu, beze slov.

    V koutě kuchyně seděla tou dobou spící Albína a chrápala tak nahlas, že se na sebe chlapi koukali a posměšně se začali pochechtávat, když ji viděli s tím jejím šátkem, jak tam tluče špačky. Dědeček jim německy povídá: “Pánové, prosím, raději buďte potichu, ona je šílená a jak jí takhle probudíte, začne tu řádit, jako černá ruka a řvát!“ No, kupodivu se ti chlapi sebrali, mávli rukou a odkráčeli. Z kontroly vyplynulo, že nic nenašli, dali na to štempl a všem se odlehlo. Když vše ztichlo, zvedla se Albína a mlčky odešla z kuchyně. Do dědečka, jako když hrom uhodí. Ta bláznivá osoba celou dobu seděla na hledané odstředivce.

Co nikdy nikdo nezjistil, zda to byla z její strany plánovaná sabotáž a v pravdě partyzánský kousek, nebo jen výraz její naprosté mimóznosti. Vyžádala si o babičky puclák bílého kafe a ukrojila si k tomu pěknou brzdu chleba. 

Však si to také zasloužila. S tou na svou dobu opulentní svačinou získala i obrovský respekt a obdiv všech, kterým ten den pomohla od velkých nepříjemností. Albína se od tohoto data stala hlubošskou hrdinkou. Jediný, kdo se k Albíně choval stále stejně, to jest úměrně dané situaci, byl pes Punťa. Asi proto, že chrápal v tu dobu pod Albíninými sukněmi vedle odstředivky a to její hrdinství celé zaspal.