Albínina poezie pro rodiče s názvem: S nervy v kýblu

 

 

Bonbóny

Na bonbóny dostal chuť,

škemrá dítě před večeří…

To si jistý tedy buď,

že nic nemám. Maž ze dveří!

Na cukru mé dítě sviští

jak jej nemá, řve a piští.

Tak sáček plný sladkostí

 máma baští s radostí…

„Nevzdám se já, vězte že ne,

mám nervy cukrem obalené!“

Brokolicová

Můžu si vykřičet plíce,

jak zdravá je brokolice.

Tak celé mé okolí

brokolí si, brokolí.

Piš si  kámo za uši,

když máš smutky na duši,

že vyseká tě z deprese,

ta brokolici nesnese!

Zelená to jistí,

celé tělo čistí.

Zamysli se, netrucju,

trubky si s ní vypucuj.

Lourdes nám už netřeba,

kartáč máme na střeva.

kdo ji poznal, sám už radí,

jak se po ní skvěle kadí.

Červenořepná

Ptal se mě náš Pepa:

„Co je červená řepa?“

Rudá koule, která barví,

pořádně se řepou narvi!

Vzácné prvky obsahuje,

kdo ji sní a sešrotuje,

zdravý jako řepa bude,

ač zuby jeho - budou rudé.

Dnešní doba mobilní

Otázka zní, milé děti,

víte co je vyprávěti?

Co je černá hodinka

je prý pro vás novinka.

To se potmě povídalo,

každý řekl, co se stalo

u dědy, či babičky,

a poslouchaly dětičky.

Společné to byly chvilky,

dnes místo čtení u postýlky

dítě zírá do tabletu,

neposlouchá strýčka, tetu.

Vše je dneska mobilní…

však mláďata nám debilní.

Dej jim pohledu na svíčku

ať mají úsměv na líčku.

Dopis Ježíškovi

Ty můj milý Ježíšku,

mám už díru v kožíšku.

Nechci ale žádný nový,

ať zůstane tomu psovi!

O bundu prosím vatovou,

budeš však mít na novou?

K té pak jedny rukavice,

z vlny teplé převelice.

To mi stačí, nejsem sám,

za okno ti dopis dám.

Hrneček si vařím  čaje,

zima tolik studená je…

Psaní jsem cihlou zatížil,

vyhlížím Tě ze všech sil.

stojím s čajem za závěsem

Vidím jej? Už jde sem?.

Zírám já teď každým dnem

na ten dopis za oknem…

Napsal jsem to ještě v čas?

Snad to stihne letos zas...

Džusíky

Moje dítě naříká:

„Mámo, kup mi džusíka!“

Dítě moje, bumbej vodu,

klidně i tu z vodovodu.

Když si vezmeš k pití džus,

přemýšlet teď chvíli zkus:

Cukru je v něm víc než dost,

po něm by si nevyrost!

Leptá kosti, ničí střeva,

i když říkáš :“Mě to neva!“

Zuby zdravé chceš-li mít,

uč se čistou vodu pít.

Kdyužtambud

 „Kdy tam budem?“vytáčí mě

z jara, v létě, taky v zimě.

Co se skrývá v této větě

se svišťaty na výletě?

Je to jasný, zas se nudí,

cesta dlouhá a tak prudí.

"Máš snad hlad?" ptá se jej máti,

když protivně se dítě klátí.

Ruce v kapsách, vzhůru zírá,

leč před ním je pěkná díra.

Nekouká a dolů hučí,

zděšeně z ní na nás čučí.

Však nepoškozen leze ven,

já již těžce otráven

je bez mobilu, bez sítě,

svojí nudou zničí tě.

Kontrola Žákovské knížky

Já:“Tak z matiky je zase  pětka?“

On:“Naštval sem ho mocně, dědka.“

Já: „Vymlouváš se, neučíš,

Když se ptám, jen zabučíš.“

On: „Co mě mámo nejvíc láká?

Povolání sněhuláka!

Nic nedělá, venku stojí,

oblevy, jen  té se bojí!“

Krkoun

 To dítě je kus lakoty,

se vším dělá drahoty.

Půjč mu auto! Nebo balón?

A co kyblík? Šavli? Kanón?

Za svá práva kluk se dere,

o hračky se s dětmi pere.

Je to jeho, marná sláva

všechny z něho bolí hlava.

Po kom je tím Harpagónem?

přemítá tu rodič honem…

Však vůbec nic jej nerozhází,

probruslí tím bez nesnází

S klídkem děcku vyhrožuje,

že peklo krkny zabavuje.

Nutno mu však jedno sdělit:

i v pekle že se musí  dělit.

Logika

Když slípky patřej do kurníku,

kachny tedy do kachníku?

Jsou kuřáterny na kuřata?

A prasníky pro prasata?

Nápis dám si na triko:

Ó ty dětská logiko!

Máma vaří

U plotny se máma moří,

potí se, až celá hoří.

Co té smečce hladové?

Jídlo rychle hotové!

Tuny mrkve, cibule,

třeští z toho kebule.

Bažant pěkně zamřelý?

Kdoule, jáhly či zelí?

Tuřín, ředkev, pomoranče,

Podívej se na saranče!

To vše rychle sežere,

o jídlo se popere.

Jaternice opečené? Nebo radši prejt?

Zelíčko podusit a nechat to bejt.

Zejtra jako Rettigová

máma musí vařit znova.

Nákup

Kdo to zažil, se mnou cítí,

jaké je to dítě míti

na nákupu, v obchodě,

s ním to prožít v pohodě…

Výrostek mocně opruzen

prý:“Co je to tu za skanzen?!“

O.K. Vzdám. Domů jdeme

a tahej gatě onošené.

Nemoc

Podzimní je radostí,

chlad když hlodá do kostí.

Utírání nudlí z nosu…

kdo vydržet má tuhle kosu?!

Teploměrem rtuť se dere

s bacily se člověk pere

horkost stále výše stoupá,

v potu svém se marod koupá.

Ač schován je pod peřinou,

 nemocný se klepe zimou.

Bojuj, nesmíš rezignovat,

a pak se začni otužovat!

K sváče bašti ovoce,

když nebaví tě nemoce!

I zeleninou rvi se více,

rozjasní to bledé líce.

Doktoři sic recept dají,

pilulek se pacoš nají

a iluzí zdraví jsa okouzlen

letí zas pro nemoc ven.

Rovnátka

Jak Diogénes v sudu

řek sem si - já budu.

Šišlat nechci jazykem,

je to prý jen nácvikem.

Tak pod jazyk dám kamení,

to zvlášť mé zuby ocení.

Rétorem já stanu se,

kamením když narvu se.

Činím dobře? Nevím… zkrátka:

ušetřím však za rovnátka!

Spořínek

Kasičku má, do ní spoří,

babičky i tetky hoří

zvědavostí na co šetří

nekalosti dětské větří.

Prý na poštovní holuby,

co pak sami do huby

všem lenochům létají,

na ty šetří potají!

Pan Lada

Domeček malý v Hrusicích stojí,

dětičky kolem něj pořád se rojí.

Každé z nich chce do stavení,

pan malíř však již v něm není.

Přesto srdce pana Lady

stále hledí do zahrady.

Je tu s námi, v tomto čase,

vezmi knížku - je tu zase.

Bubáci a hastrmani,

 lásky jeho malovaní,

 pohádky a vzpomínání,

tam je jeho věnování…

 

Pohádková dieta

Prostři se ubrousku

na hebký mech,

dej měkké buchtičky,

chleba si nech!

Dětičky rozmilé,

nemáte zdání,

jak těžko se takový

ubrousek shání…

Každý chce masíčko,

královskou tabuli…

tak si s tím básníku

polámej kebuli!

Baštíme medvědy,

či kmotry lišky,

smolíme pohádky

s plnými bříšky.

Kde moudrost je pro děti

v krutosti skrytá?

Přecpaný Jeníček

v chlívečku škytá…

Bábinka z chaloupky

v pícce se škvaří,

copak nám maminka

k večeři vaří?

Kam na děti s recepty

na zdravou stravu

mé dítě chce k večeři

pečenou babu!

Proč

Proč když po ránu maluju,

i u toho si rýmuju?

Proč  mám shánět vložky do bot?

Proč pan Čapek řekl: robot?

Proč se zuby pastou čistí?

Proč na podzim padá listí?

Proč se ženy malují?

Proč se lelci maskují?

Proč náladu mám neposednou?

Jak vám moje rýmy sednou?

Jak poklička na hrnec?

Tak basta fidly a konec!

Slepoň

Mámo, kde mám tašku?

Copak já vím, Vašku?!

Je tam, kam jsi  jí dal:

pod stůl jsi se nedíval?

Mamí, nevíš, kde jsou klíče?

Kdo čekáte sprostý rým,

klíče jsou, kde jsou i míče:

dítěti zas poradím.

Mamčo, kam jsem dal svý gatě?

Zase dítě dotírá!

Mám ho opět na lopatě,

toho mého upíra.

Potřebuje komorníka,

osobního pátrače,

mnou už amok celkem zmítá…

To si někdo odskáče!

Hledej si dál holenku,

Lego, vláček, panenku.

Kde je má, se mámy táže:

Schovala je do garáže!

Trucdítě

Trucilky a trucaři

vše chtějí a přec zmaří.

Na truc tobě, na truc tetě,

větší trucíř nenajdete.

Koupíš lístky do kina

a trucovat už začíná.

Dítě moje, je v tom Stallone,

robě prudí, že chce balon.

Máma smaží koblihy,

trucař zírá do knihy.

Že jsou mastný, vyčítá,

pojídat je odmítá.

Trucanda se převlíct musí,

moje nervy věru zkusí…

Pravou botu na levý noze,

odmítá se obout stroze.

Učesat se nechtěla,

ofinu má do čela.

Na cestu teď nevidí,

Na truc vráží do lidí.

Virtuóz v hře na nervy

mě docházejí rezervy…

Celý den mi na ně hrál:

Jo Herodes, tak to byl král!

Ukňouránek

V obchoďáku, na Zderaze,

kluk se válí na podlaze.

Chce Lego vláček a on to ví,

že mámu svou umluví.

Té už nervy cákají,

modlí se jen potají:

Můj ty Bože na křížku,

usměrni ho, Ježíšku!

Ref: Sekačka, sekačka,

Není jenom na trávu,

Sekačka, sekačka,

Dostaneš jí po právu!

Pokladní se křižují,

ostraze si stěžují.

Vedoucího volají,

protestují, remcají.

Pan vedoucí Šafránek,

není žádnej beránek.

Koukej cipe zase vstát,

Nebudu se s tebou co? Prudit!

Albínina univerzální rada pro přežití rodiče

Ne vztekem, a ani zlostí,

žijme jenom přítomností!

Každý krok je jedno „TEĎ“

Hlavu vzhůru, k němu hleď.

Vymlouvásek

Mé dítě bude politik,

už v dětství má tenhle zvyk:

vymlouvá se a přitom směje,

ať se děje, co se děje.

Proč neustlal postele?

Vymlouvá se zas, tele.

Že nesnědl svou svačinu?

Nerozhodím klučinu.

Pravda, ta mu nevoní,

on je prostě na koni.

Každého vždy přesvědčí,

tohle mládě člověčí.

V parlamentu teď prcek stojí,

k plénu mluví, žvaní, brojí.

Prožvanil tam celý den…

Fuj! Byl to jen můj zlý sen.

Žalobníček

Naše dítě žaluje

na každého, kdo tu je:

Táta kouří na balkóně!

Máma se zas maluje!

Ve škole práská učitelce,

na tátu, jak fotbal v telce

dennodenně sleduje,

vše napráší, bonzuje.

Ref:

Blafy blaf,

Šmíry Šmír,

to jsem paf a kýhovýr.

Všude slídí tvoje oko,

jako slípka koko koko

na každého něco mám,

všechno na vás vykvokám…

Říkají ti bonzáček,

do všeho strkáš rypáček.

Nikdo s tebou není rád,

nejsi dobrý kamarád.

Synkovi já radu dám:

Nechceš zůstat, chlapče, sám?

Tak kamarád, ten neslídí,

po tajemstvích se nepídí.

Zkus si všímat jenom svého,

pak i v pátek třináctého

šťastný den ty budeš mít,

nebudeš sám doma hnít.