Albíniny rekordy
Albína byla přebornicí v těchto disciplínách:
Jídlo - vždy byla první u stolu, ale také první odcházela.
Doplivla z místních nejdále
Měla nejsešmaťchanější boty
Měla nejšpinavější brejle
Myla se nejkratší dobu ( kupodivu, i přes fakt, že při senoseči čůrala vestoje - nikdy nesmrděla)
Přes to, že sušila roztodivné kytky, o jejichž léčivosti se dalo s úspěchem pochybovat - se svými čaji nikdy neotrávila.
Pozn. zemřela sešlostí věkem
Uměla nejvíc nadávek. Její nejužívanější bylo: Parchanti a neřádi.
Vydržela nejdéle pod vodou (protože neuměla plovat a onehdá se skoro utopila. Nikdo si totiž nevšiml, že zmizela. Zachránil ji pes Puňťa, když neustále štěkal na rybník, kde mu Albína zmizela)
Snědla nejvív bramboráků a meruňkových knedlíků na posezení ve Středočeském kraji
Uměla dětem stavět krásné mlýnky na vodu
Vařila senzační bramboračku. Pokud ovšem strávníci přijali riziko, že houby, které jsou v polévce, nejsou ověřitelně jedlé. Tedy Albína tvrdila, že jedlé jsou určitě. Dědeček vždy dodával, že jistě, ale pouze jednou.
Uměla neskutečně vřeštět. Hodilo se při požárech, honech, přírodních katastrofách a když se do statku vloupal zloděj.
Albína byla rekordmankou v nebání se. Jak sama říkala, bála se jen berňáku a že umře mladá. Což de facto nehrozilo. Dědeček říkal, že Albína se narodila už jako stará bréca. Na to mu Albína odpovídala, že mládí je jen pro blbce. Její vlastní, velmi osobitá filozofie byla neprůstřelná.
Byla šílený bordelář, ale ve skříni měla krásný pořádek a všude sušenou levanduli.
Albína měla největší fun club zvířat. Z domácího zvířectva ji nesnášel jen bejk, protože se jí bál ( viz předchozí povídky). Krávy, koza, drůbež, kočky i oba psi ji milovali. Dědeček říkal, že ji mlují i myši, protože za ní táhnou do chalupy. Že jinde mají krysaře, aby odháněl krysy, do statku že myši lezou za tím jejím řevem.
Albína nenáviděla jakékoliv zákazy a byla rekordmankou v jejich porušování. Dodržovala jen zákaz koupání, až na jednu výjimku, viz výše. A to do rybníka spadla omylem.
Albína nesnášela příkazy. Vše, co měla udělat se muselo navéci tak, že na to Albína "jako přišla sama"
Albína nechodila ke zpovědi, protože na své hříchy byla hrdá a vlastně byla rekordmankou v jejich počtu. Dědeček říkal, že někdo sbírá známky, Albína hříchy.
Albína držela rekord v počtu pádů do hnojiště. Buď tam padla sama, nebo jí tam "něco zbuchlo"...
Kdybych se důkladně zamyslela, určitě si ještě na něco vzpomenu. Albína je nevyčerpatelná studnice inspirace.
Co ale uměla ze všech nejlépe bylo mlčet, když všichni mluvili a žvanit, když bylo ticho.
To se většinou projevovalo na pohřbu, nebo svatbách. Její dotazy do ticha typu: "A moclikátýho dneska, paňmámo, máme? A kdy nebožtík zesnul v Pánu?" či případně velmi vhodné " A vona je nevěstinka v tom?" byly vlastně očekávané a nikoho nepřekvapily, ani nepohoršily.
Jídlo - vždy byla první u stolu, ale také první odcházela.
Doplivla z místních nejdále
Měla nejsešmaťchanější boty
Měla nejšpinavější brejle
Myla se nejkratší dobu ( kupodivu, i přes fakt, že při senoseči čůrala vestoje - nikdy nesmrděla)
Přes to, že sušila roztodivné kytky, o jejichž léčivosti se dalo s úspěchem pochybovat - se svými čaji nikdy neotrávila.
Pozn. zemřela sešlostí věkem
Uměla nejvíc nadávek. Její nejužívanější bylo: Parchanti a neřádi.
Vydržela nejdéle pod vodou (protože neuměla plovat a onehdá se skoro utopila. Nikdo si totiž nevšiml, že zmizela. Zachránil ji pes Puňťa, když neustále štěkal na rybník, kde mu Albína zmizela)
Snědla nejvív bramboráků a meruňkových knedlíků na posezení ve Středočeském kraji
Uměla dětem stavět krásné mlýnky na vodu
Vařila senzační bramboračku. Pokud ovšem strávníci přijali riziko, že houby, které jsou v polévce, nejsou ověřitelně jedlé. Tedy Albína tvrdila, že jedlé jsou určitě. Dědeček vždy dodával, že jistě, ale pouze jednou.
Uměla neskutečně vřeštět. Hodilo se při požárech, honech, přírodních katastrofách a když se do statku vloupal zloděj.
Albína byla rekordmankou v nebání se. Jak sama říkala, bála se jen berňáku a že umře mladá. Což de facto nehrozilo. Dědeček říkal, že Albína se narodila už jako stará bréca. Na to mu Albína odpovídala, že mládí je jen pro blbce. Její vlastní, velmi osobitá filozofie byla neprůstřelná.
Byla šílený bordelář, ale ve skříni měla krásný pořádek a všude sušenou levanduli.
Albína měla největší fun club zvířat. Z domácího zvířectva ji nesnášel jen bejk, protože se jí bál ( viz předchozí povídky). Krávy, koza, drůbež, kočky i oba psi ji milovali. Dědeček říkal, že ji mlují i myši, protože za ní táhnou do chalupy. Že jinde mají krysaře, aby odháněl krysy, do statku že myši lezou za tím jejím řevem.
Albína nenáviděla jakékoliv zákazy a byla rekordmankou v jejich porušování. Dodržovala jen zákaz koupání, až na jednu výjimku, viz výše. A to do rybníka spadla omylem.
Albína nesnášela příkazy. Vše, co měla udělat se muselo navéci tak, že na to Albína "jako přišla sama"
Albína nechodila ke zpovědi, protože na své hříchy byla hrdá a vlastně byla rekordmankou v jejich počtu. Dědeček říkal, že někdo sbírá známky, Albína hříchy.
Albína držela rekord v počtu pádů do hnojiště. Buď tam padla sama, nebo jí tam "něco zbuchlo"...
Kdybych se důkladně zamyslela, určitě si ještě na něco vzpomenu. Albína je nevyčerpatelná studnice inspirace.
Co ale uměla ze všech nejlépe bylo mlčet, když všichni mluvili a žvanit, když bylo ticho.
To se většinou projevovalo na pohřbu, nebo svatbách. Její dotazy do ticha typu: "A moclikátýho dneska, paňmámo, máme? A kdy nebožtík zesnul v Pánu?" či případně velmi vhodné " A vona je nevěstinka v tom?" byly vlastně očekávané a nikoho nepřekvapily, ani nepohoršily.
Komentáře
Okomentovat