Pozdrav z Albínina rodiště
Nedalo nám to a přeze všechny výhrůžky letní přestávkou Vám posílám pozdrav z Albínina rodiště. No, rodiště....pokud ji (Albínu), jak pradědeček říkával, "nepřinesli mimozemšťani, či bóra".
Pravděpodobně se narodila v Obecnici, Drahlíně, Pasekách, nebo Bukové u Příbramě. To vím naprosto přesně. Datum narození také znám na chlup.
Bylo to 1897 nebo 1898 na podzim, prý jednou, za krásného dne nechali kolébku v sadě pod hruškou.To se totiž z kolébky ozval neskutečný řev a tam vedle hlavičky novorozence Albíny dlela pěkně macatá hruška. Je nyní jasné, že Albína je praštěná od narození. A to že se odehrálo, když dozrávaly hrušky.
Pradědeček s oblibou říkal, že zavařovala už jako malá...
Ona Albína děsně ráda zavařovala. Když nezavařovala nervy svých dobrodinců, tak ovoce a zeleninu všeho druhu jistě.
Problém byl, že její kompotě (tak tomu říkala) byly velmi nebezpečná záležitost.
Ten z odvážlivců, kdo se odhodlal je požít, musel být obzvláště pozorný a pečlivě vybírat zavařené vosy, brouky a červy. Albína, pokud zavařované ovoce vůbec myla, tak je rozhodně nezbavovala těchto malých konzumentů. Ba naopak. Babička říkala, že tak červavé to ovoce nemohlo být, že Albína někde ty červy sbírá a přidává je do nálevu místo koření a skořice.
A víte, co bylo zajímavé? Neuvěřitelné? Neskutečné a vlastně nespravedlivé k jiný, pečlivým kuchařinkám hospodyňkám? Že přesto, že sklenice ( o jejích rukách nemluvě) byly špinavé, jak prase, víčka jakbysmet, bylo s podivem (když šlo lahev otevřít jinak, než dynamitem), že se prostě jí kompoty a zavařeniny nekazily.
Občas na Vás z nich vykoukl červ, ale "no Bóže, Vy toho naděláte", jak říkávala.
Problém nastal tenkrát, když celý statek hledal Albíniny brýle. Když babička zaplatila optika a Albína dostala nové (to byl pomyslný pojem - po tejdnu vypadaly stejně, jako ty staré) se na to již zapomělo. Jaké to bylo překvapení, když je sousedka Bůlková po půlroce donesla s prohlášením, že má Albínka ta povidla opravdu dobrá a že vrací její brejle....No nevídáno. Doslova...
Impozantní bylo, že brýle, které prošly tím procesem se jen blejskaly a vypadaly jak nové.
Dědeček Albíně říkal, že až bude potřebovat vyčistit brojle, ať o to řekne a nemusí je zavařovat. A že jestli prej má svoje mlaskačky. Ať je ukáže, nebo se odmítá jejích kompotů dotknout.
Měla je...
Pravděpodobně se narodila v Obecnici, Drahlíně, Pasekách, nebo Bukové u Příbramě. To vím naprosto přesně. Datum narození také znám na chlup.
Bylo to 1897 nebo 1898 na podzim, prý jednou, za krásného dne nechali kolébku v sadě pod hruškou.To se totiž z kolébky ozval neskutečný řev a tam vedle hlavičky novorozence Albíny dlela pěkně macatá hruška. Je nyní jasné, že Albína je praštěná od narození. A to že se odehrálo, když dozrávaly hrušky.
Pradědeček s oblibou říkal, že zavařovala už jako malá...
Ona Albína děsně ráda zavařovala. Když nezavařovala nervy svých dobrodinců, tak ovoce a zeleninu všeho druhu jistě.
Problém byl, že její kompotě (tak tomu říkala) byly velmi nebezpečná záležitost.
Ten z odvážlivců, kdo se odhodlal je požít, musel být obzvláště pozorný a pečlivě vybírat zavařené vosy, brouky a červy. Albína, pokud zavařované ovoce vůbec myla, tak je rozhodně nezbavovala těchto malých konzumentů. Ba naopak. Babička říkala, že tak červavé to ovoce nemohlo být, že Albína někde ty červy sbírá a přidává je do nálevu místo koření a skořice.
A víte, co bylo zajímavé? Neuvěřitelné? Neskutečné a vlastně nespravedlivé k jiný, pečlivým kuchařinkám hospodyňkám? Že přesto, že sklenice ( o jejích rukách nemluvě) byly špinavé, jak prase, víčka jakbysmet, bylo s podivem (když šlo lahev otevřít jinak, než dynamitem), že se prostě jí kompoty a zavařeniny nekazily.
Občas na Vás z nich vykoukl červ, ale "no Bóže, Vy toho naděláte", jak říkávala.
Problém nastal tenkrát, když celý statek hledal Albíniny brýle. Když babička zaplatila optika a Albína dostala nové (to byl pomyslný pojem - po tejdnu vypadaly stejně, jako ty staré) se na to již zapomělo. Jaké to bylo překvapení, když je sousedka Bůlková po půlroce donesla s prohlášením, že má Albínka ta povidla opravdu dobrá a že vrací její brejle....No nevídáno. Doslova...
Impozantní bylo, že brýle, které prošly tím procesem se jen blejskaly a vypadaly jak nové.
Dědeček Albíně říkal, že až bude potřebovat vyčistit brojle, ať o to řekne a nemusí je zavařovat. A že jestli prej má svoje mlaskačky. Ať je ukáže, nebo se odmítá jejích kompotů dotknout.
Měla je...
Komentáře
Okomentovat